Čtení – 28.7.

1. čtení – Jer 14,17-22

Rozpomeň se, Pane, a neruš svou smlouvu s námi.

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

Roňte slzy, mé oči, ve dne v noci bez ustání, neboť velikou pohromou zničena je panna, dcera mého lidu, nezhojitelnou ranou. Vyjdu-li na pole, vidím pobité mečem; vejdu-li do města, hle – zmoření hladem. Prorok i kněz jsou vlečeni do neznámé země. Zavrhl jsi zcela Judu či zošklivila si tvá duše Sión? Proč nás tedy biješ nezhojitelnou ranou? Čekáme blaho – nic dobrého však nepřichází; čekáme čas uzdravení, a hle – zděšení! Poznáváme, Hospodine, svoje bezbožnosti i nepravosti svých otců, že jsme zhřešili proti tobě. Nedávej nás v potupu pro své jméno, nevydávej v pohanu svůj slavný trůn; rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi! Jsou snad mezi modlami pohanů dárci deště nebo mohou nebesa sama dát přívaly vod? Zda nejsi ty Hospodin, náš Bůh? Ten, v něhož doufáme, který to všecko činíš?

 

Evangelium – Mt 13,36-43

Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové (toho) Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“