Kdo to byl Pplk. Duch. Msgr. ThDr. Jan HROMÁDKA
Stručná odpověď na tuto otázku by zněla.
Byl to katolický kněz, vojenský duchovní (polní superior), spisovatel, ale především člověk mimořádného charakteru, vlastenec, který poslední léta strávil v Nedvědici a je pochován zde v kněžském hrobě..
Ale také je to člověk téměř zapomenutý. Jeho zajímavá cesta životem a jeho dílo si rozhodně zaslouží uchování a uctění jeho památky.
Narodil se 3.2.1854 ve Žďáře nad Sázavou v nemajetné rodině, měl dva bratry. Tam také chodil do tříleté Národní školy.a další dva roky studoval v Jihlavě na nižším německém gymnáziu v Jihlavě. To zvládl s výborným prospěchem a přitom pomáhal jako zpěvák a organizátor u vedoucího kůru v jihlavském kostele. Další dva roky studoval na českém gymnáziu v Brně a dva roky v Německém Brodě. Maturoval v Praze v roce 1873 s výborným prospěchem. Dál studuje klasickou filologii. Od toho roku je v evidenci armády. O rok později nastupuje jako jednoroční dobrovolník k 11. pěšímu pluku v Praze, složil zkoušky a do zálohy odešel k pěšímu pluku č. 54 s hodností četaře. Byl poté krátce zastupujícím profesorem na nižším gymnáziu ve Strážnici na Moravě. Po vojenských cvičeních složil důstojnickou zkoušku a dosáhl hodnost poručíka v záloze. Od 54.pěšího pluku byl přeložen ke 13. Pěšímu pluku Krakovskému.
V letech 1880-1884 studuje bohosloví ve Vídni na tamější Teologické fakultě. Po vysvěcení na kněze roku 1884 působí jako kaplan v civilní duchovní správě ve Schwechatu. Dál se vzdělává a pilně studuje jazyky, což se mu později velmi hodí. V roce 1886 je aktivován a působí na Vyšší vojenské reálce v Hranicích na Moravě jako profesor náboženství. Během jednoho roku složil zkoušky (každé čtvrtletí udělal jedno rigorosum) a byl 20.4.1887 ve Vídni promován doktorem teologie (ThDr).
Mezi léty 1887-1892 slouží jako vojenský kaplan v Josefově a Hradci Králové. Službu vykonává svědomitě, bez kompromisů. Také proto a hlavně kvůli jeho schopnostem je v roce 1892 převelen do Tuzly v Bosně, kam přijíždí jako 38 letý. Zdatně si vede, získal si respekt důstojníků svojí zásadovostí v církevních záležitostech. Později je převelen do Sarajeva jako vojenský kaplan (kurát) 2. tř., pracuje v kanceláři i terénu, vyučuje náboženství. Mluvil česky, německy, polsky, chorvatsky, italsky a maďarsky.
Roku 1897 byl přeložen do Vídně, do II. vojenské nemocnice Rennweg, mimo jiné také pro výbornou znalost jazyků. V té době, roku 1909 mu papež udělil titul Monsignor (Msgr.) a 1.11.1911 byl také povýšen na podplukovníka duchovenstva (Pplk.Duch.).
Roku 1901 je převelen znovu do Sarajeva. V době 1. Světové války vykonává funkci polního superiora a působí u hlavního stanu Jižní armády na Srbské a Sočské frontě až do roku 1917.
Poté se vrací znovu do Vídně. Je přidělen k Apoštolskému polnímu vikariátu a od 1.6.1917 pracuje ve Vojenském matričním oddělení u polního biskupa.
Za dobu aktivní služby obdržet pět vyznamenání.:
2/12 1898 Bronzovou medailí k 50. výročí vlády FJI na vojenské stuze (Signum Memoriale) (1)
Je to první z vyznamenání, která JH obdržel.Udělováno u příležitosti 50. výročí nástupu císaře FJ na trůn
26/3 1906 Zlatým záslužným křížem s korunou (2)
Oceňovány jím byly všeobecné zásluhy o panovníka a monarchii, stejně jako dlouhodobá veřejná služba či zvláštní zásluhy o obecné dobro, bylo šest stupňů, JH obdržel nejvyšší.
2/12 1908 Jubilejním křížem z roku 1908 na vojenské stuze (3)
K oslavám 60. Výročí usednutí FJ na trůn. Nárok měli všichni aktivní důstojníci, sloužící ke dni jubilea, mimo jiné i vojenští duchovní, i poddůstojníci a mužstvo.
10/12 1913 Pamětním křížem z let 1912-1913 (4) Jako odměna příslušníkům armády, kteří byli v aktivní službě během Balkánských válek 1912-1913.
11/4 1916 Záslužným křížem pro vojenské duchovní 2. tř. (5). Stříbrný s nápisem PIIS MERITIS v modrém poli. „ Za mimořádnou péči,příkladné povzbuzování morálky mužstva a osobní spoluúčast v boji.“ Založen roku 1801.
Po vzniku Československa od roku 1919 se vrací na svou „milovanou Moravu“ a až do své smrti v roce 1928 žije v Nedvědici. Zde vypomáhal ochotně a horlivě při duchovní správě farnosti.
V penzi se také věnuje rozsáhlejší literární činnosti. Již předtím psal odborné články a fejetony do různých časopisů. Známa je jeho polemika s Janem Nerudou.
V Nedvědici vydal vlastním nákladem tři knížky. Jsou to:
ZLATÁ SLOVA k milému pobavení a vzácnému poučení v naší bláznivé době
Vydal Dr. Jan HROMÁDKA v Nedvědici pod Pernštýnem tři vydání nákladem vlastním. Prvé vydání vyšlo v tisíci výtiscích koncem roku 1924 a bylo ve dvou měsících rozprodáno. Druhé vydání vyšlo v roce 1925, třetí 1928..
VESELÉ PŘÍHODY z mého osmiletého pobytu v Bosně, zvláště mezi Turky
VYPRAVUJE Dr. Jan HROMÁDKA, polní superior v.v. V Nedvědici pod Pernštejnem. Nákladem vlastním 1925, podruhé 1928. )
OSTRÁ KRITIKA NAŠÍ BLÁZNIVÉ DOBY s dodatkem zajímavých příběhů Vyšlo v roce 1927, tedy rok před jeho smrtí. Je to poslední jeho napsaná kniha.
Takový byl Pplk.Duch. Msgr ThDr. Jan Hromádka – kněz vzdělaný, zásadový, odvážný a skromný člověk. To potvrzuje také nápis na jeho pomníku: „Pravý apoštol víry a příklad dobročinnosti“.
Zemřel v Nedvědici 2. července 1928.
Zpracoval: František Bednář, 2021