1. čtení – Kaz 11,9-12,8
Pamatuj na svého Tvůrce ve dnech svého mládí, než se vrátí prach do země a duch se vrátí k Bohu.
Čtení z knihy Kazatel.
Raduj se, jinochu, ve svém mládí, ať tě rozveseluje srdce v tvém jinošství. Jdi tam, kam tě vede tvé srdce, sleduj to, co těší tvé oči, ale věz, že ode všeho tě Bůh odvolá ke skládání účtů. Vzdal starost ze svého srdce, zažeň bolest ze svého těla, neboť mladost a bujarost je marnost. Pamatuj na svého Tvůrce ve dnech svého mládí, než přijdou zlé doby a dostaví se léta, o kterých řekneš: „Nemám je rád“, než se zatmí slunce a světlo, měsíc a hvězdy, než se s deštěm mraky navrátí, kdy se budou chvět strážci domu, kdy se shrbí silní muži, přestanou pracovat prořídlé mlečky a zatmí se těm, kdo hledí z oken, zavřou se dveře navenek, když zeslábne zvuk mlýnku, zastaví se trylek ptáka a zmlknou všichni zpěvaví ptáci. I z výšek bude strach a bázeň z cesty. Mandloň zbělí květem, ztěžka se vleče kobylka, kapara je bez účinku – neboť člověk odchází do svého věčného příbytku, naříkači již obcházejí po ulicích, než se přetrhne stříbrný řetěz, roztříští lampa ze zlata, rozbije vědro u pramene a zlomí kolo u cisterny. Pak se vrátí prach do země, odkud vzešel, a duch se vrátí k Bohu, který ho dal. Marnost nad marnost – praví Kazatel – všechno je marnost.
Evangelium – Lk 9,43b-45
Syn člověka bude vydán. Báli se ho na to zeptat.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když se všichni divili tomu, co Ježíš konal, řekl svým učedníkům: „Vy si dobře povšimněte těchto mých slov: Syn člověka bude vydán lidem do rukou.“ Oni však té řeči nerozuměli; (její smysl) zůstal pro ně zahalen, takže to nepochopili. Báli se ho však na to zeptat.